Představený bicykl nese název Caminargents Paris – Roubaix, toto kolo i tento závod absolvovalo, od typu Paris-Bordeaux se odlišuje více převody a brzdami. Bordeaux byl klasický furtošlap s torpédem. Osmihranné trubky jsou pro tuto značku typické. Stejně tak použití komponentů z vlastní dílny, které si firma nechala i patentovat.
Vzhledem k zachování velmi malých tolerancí u mufen a trubek do sebe vše pasovalo velmi přesně a tvořilo tak neobvykle pevné spojení. Konstruktér Pierre Caminade si navíc dovolil okořenit bicykl uměleckými prvky, které dělají z tohoto stroje na pohled skvost. Pohled na jednotlivé detaily bere dech a nemusí se jednat pouze o spojky a trubky. Například výměnné koncovky zadní vidlice předběhly domu o nějakých padesát let.
Bicykly byly vybaveny nádherně vyleštěnými Caminade řídítky a představci, vedle toho i vlastním sedlem s duralovými díly. Měli bychom používat správně dobové označení pro dural Duralumin. Další libůstkou je hlavové složení Stronglight a duralové pedály Loytard. Kolo je vybaveno třemi pastorky spolupracující s přehazovačkou Simplex. Některé typy jsou vybaveny originální přahazovačkou, ta zde ale není. Ráfky jsou ze dřeva, i když Caminade nabízel duralové provedení. V nabídce byly dva silniční a dva klasické modely, na tehdejší dobu až dost. Firma válku přežila a zanikla až v roce 1950, nevíme, zda smrtí majitele, či znárodněním výroby, což se ve Francii stalo například u podobně do hliníku zblázněné značky Gnome-Rhone. Ta byla znárodněna v roce 1945 a nádherná duralová kola a vlastní komponenty tak vzala za své. Ale o té až zase příště.
Pokud si myslíte, že průkopníkem ve zpracování duralu byl sedmdesátých letech Gary Klein, podívejte se o čtyřicet let zpátky do Francie. Garymu nelze upřít úspěchy v metalurgii, to, že začal pracovat s oversize průměry, či že svary dokonale zahlazoval, Francie byla však velmocí co se týká používaní trubek z duralu již od třicátých let. Je jasné, že se tenkrát rámy nesvařovaly, ale používalo se výhradně spojek ať už z duralu, či oceli, ale oblíbenost tohoto materiálu v době, kdy světu vládla v naprosté většině ocel, je hodna obdivu. Existovalo několik značek, které stavěly kola z duralových trubek, mnohdy k tomu přidávaly i další komponenty, které jinde nenajdeme. Jedním z nich je Francouz Pierre Caminade, který kola prodával pod značkou Caminargents
Firma Caminargents existovala v letech 1910-1950, největší boom duralu přišel kolem roku 1936, kdy firma produkovala rámy vylučně z tohoto materiálu. Typické jsou pro tuto značku osmi úhlé trubky s mufnami staženými šrouby, které byly taktéž ze stejného materiálu. Takto smontovaný celek fungoval jako celistvý pevný rám, podobné konstrukce se pak objevily až o mnoho let později u jiných značek. Vidlice byla vyrobena stejným způsobem
Pierre Caminade se narodil blízko Bordeaux, jihozápadní Francii v roce 1879. Jeho kariéra začala v Bios-Colombes na předměstí Paříže,kde pracoval jako stavitel rámů. Bylo to těsně před první světovou válkou, získal si dobré jméno při individuální výrobě lehkých rámu pro závodníky velodromu Buffalo. Produkce se tak zaměřila výhradně na dráhu a lehké ocelové trubky. Obrat nastal po válce, kde se použití hliníkové slitiny osvědčilo v letectví, dělostřelectvu atd. Proč tedy nezkusit dělat něco z duralu v cyklistice. Podle cyklistického historika Raymonda Henryho nebyla představa závodního bicyklu z hliníku tehdy nová, už v roce 1896 existovala funkční verze duralového kola. Ale prvním,kdo postavil lehký závodní silniční rám z duralu byl až Pierre Caminade v roce 1936.
Text a foto: M.Koukal
